NP POLONINY II - BUKOVSKÉ VRCHY
DEN DRUHÝ - CESTA NA RABIU SKALU
Včerejší sestup po zelené značce z Čiertiaže do Nové Sedlice nám trochu ubral sebevědomí a tak raději upustíme od původně plánovaného výstupu na hřeben po zelené značce a raději půjdeme po žluté. Cestou bychom měli vidět několik zajímavých míst.
Louka medové baby
Hřebenovky bývají nádherné: nabízejí většinou daleké výhledy, potěší oko neuvěřitelnými výjevy dřevin, které modelují "ďábelští zahradníci" – vichry, mráz a sníh a často šetří síly. Mohou nám však utajit i mnohé krásy, skrývající se v údolích…
Vyrazíme-li na Rabiu skalu z Nové Sedlice údolím Zbojského potoka, narazíme na informační tabuli s nápisem "Lúka medovej baby"! O "medovej babe" se tradovalo, že prý měla tři sta let a že měla kvůli medu uzavřenou smlouvu s medvědy.
Skutečnost je prozaičtější, ale téměř stejně neuvěřitelná: Žofie Maťašovská, jednoduchá a skromná žena, se do srdce Bukovských vrchů přestěhovala z Polska v roce 1928 se svým manželem. Muž pracoval v lese a Žofie se svými dvěma dcerami se téměř dvacet pět let usilovně věnovala včelařství – starala se asi o osm desítek včelích úlů.
Pověst o úspěšné včelařce a o jejím kvalitním medu se rychle šířila ze zapadlého koutu divočiny do daleké civilizace. Největšími odběrateli medu Žofie se staly čokoládovny až v dalekém Kolíně.
Dnes na památku Žofie Maťašovské stojí na louce dřevěná plastika, kterou v roce 2002 vytvořil slovenský sochař Marko Žitňan. Navíc zde najdeme i funkční srubový včelín, který zde na památku zdatné včelařky postavili místní lesníci v roce 1997. Informační tabule nám říká: "Život pracovité ženy vryl tomuto místu hlubokou pečeť."
Nedaleko od "Louky medové baby", skrytý v lesním zákoutí, leží nevelký chovný rybník. Příjemné zákoutí jistě vyváží fakt, že je v něm koupání zakázáno.
Příjemné posezení v letním horku
Na hladině se odráží hřebeny Bukoviny
Od rybníku nás vede ještě chvíli široká lesní cesta, pak ale musíme prudce odbočit po dřevěných schůdkách do zalesněné stráně. Často je cesta zpěvněná dřevěnými "hatěmi". Bukové lesy zadržují obrovské množství vody. A tak je půda často podmáčená, nebo po ní rychle uhánějí četné bystřiny.
Cesta zpevněná hatěmi
Potůčky na lesních ůbočích
Nyní již cesta začíná stoupat prudčeji a také častěji mění směr. Čas od času je vidět zpět do údolí.
Kousek cesty pod vrcholem jsme procházeli kolem studánky. Voda si sice razila cestu od pramene kudy se jí zamanulo, ale bylo příjemné i užitečné doplnit tenčící se zásoby vody a samozřejmně se také napít z pramene.
Lesní studánka pod Riabou skalou
Na hřeben už nám zbývá jen kousek cesty. Ještě jsme minuli tabuli "śtátna hranica", jako připomínku dob minulých, a už se začíná otevírat výhled na hřeben. Zastavujeme přímo u rozcestníku Riaba skala. Je čas se zastavit a posilnit chutnou krmí! No paštika a chleba to spraví.
Rozcestník Riaba skala
Naše nejoblíbenější posilovna
Hořec sem, hořec tam, pískat!
Tak teď si můžeme dopřát zase kousek hřebenovky a pak pošupajdíme zase dolů do údolí.
Výhled na Polsko
V dálce za námi je vidět Kremenec
V oparu vidíme vrcholky ukrajisnkých "Polonin"