Jdi na obsah Jdi na menu
 


KREMENEC, NP POLONINY

5. 11. 2008

Národní park Poloniny a biosférická rezervace UNESCO

Bukovské vrchy spadají pod Národní park Poloniny, který byl vyhlášen 1. října 1997 a má rozlohu 29 805 hektarů. Park je zároveň součástí Chráněné krajinné oblasti Východní Karpaty, vyhlášené v roce 1977.

Přírodní a krajinářsky nejhodnotnější část CHKO Východní Karpaty se v únoru 1993 stala základem biosférické rezervace Východní Karpaty pod záštitou UNESCO. Společně s přilehlými biosférickými rezervacemi v Polsku (Běščadský národní park) a na Ukrajině (Užanský národní park) tvoří významnou mezinárodní biosférickou rezervaci Východní Karpaty s celkovou rozlohou 165 000 hektarů.

Mimochodem, slovo "polonina" užívá kdekdo, ne všichni ale vědí, že polonina znamená divoká horská louka.

Nízké Beskydy a Bukovské vrchy (Poloninské Karpaty) jsou pochopitelně jednou ze součástí mohutného karpatského oblouku, který obepíná Panonskou kotlinu.

Karpaty se táhnou od Děvínské brány (nejzápadnějším výběžkem je Hundsheimské pohoří v Rakousku) až po Železná vrata  v Rumunsku. Délka karpatského oblouku měří 1300 km, šířka pohoří kolísá od 100 do 350 km.

Bukovské vrchy dělají svému jménu čest: lesy pralesovitého charakteru tvoří především porosty statných buků. I flóra je tu velmi bohatá – bylo tu zjištěno 1000 druhů vyšších rostlin, z toho 14 karpatských endemitů.

Slovensko, Bukovské vrchy

Ani východokarpatská fauna nezaostává za flórou: vědci tu zaznamenali 1500 druhů bezobratlých (504 druhů motýlů a 572 druhů brouků), 292 druhů obratlovců - (8 druhů obojživelníků, 5 druhů plazů, 145 druhů ptáků a 23 druhů savců).

Bukovské vrchy nikdy neztratily své velké šelmy: svůj domov zde mají medvědi, rysové, vlci a divoké kočky.

Brána do ráje

Uličské Krivé, Zboj, Nová Sedlica – tak se jmenují poslední vesničky na slovensko-ukrajinských hranicích, ztracené v divočině. Traduje se o nich, že jejich obyvatelé se o existenci druhé světové války dověděli až dlouho po roce 1940. V Nové Sedlici prý byly ještě v 50. letech 20. století všechny chalupy bez komínů a se slaměnými střechami.

Takovou Novou Sedlicu dnes však už nehledejte: dnes stojí v Nové Sedlici pouze jediná došková chalupa – na památku starých časů. Obchod s potravinami přetéká nabídkou zboží. I někdejší konec světa se totiž dostal do Unie…

Obrazek

Poslední chalupa s doškouvou střechou

Za Novou Sedlicou ovšem najdeme příjemné veřejné tábořiště, odkud můžeme vyrazit hned na několik túr.

Naše první cesta vedla z Nové Sedlice po červené značce na vrchol Kremence.

Obrazek

Kremenec: kde začíná každý nový slovenský den

Nádherná, turisticky značená celodenní túra je na nejvyšší vrchol Bukovských vrchů – Kremenec (1221 m n. m.). Středně namáhavý výstup nám nabídne báječnou ochutnávku scenérií nejvýchodnějšího slovenského pohoří. Ručím vám za to, že vás ohromí Stužický prales!

Obrazek

Cesta se klikatí na úbočí kopce.

Obrazek

Okolní bukové lesy

Obrazek

Prales má svůj život

Obrazek

Všude je spousta živé vody

Obrazek

Pod vrcholem,

hranice Slovenska a Ukrajiny

Nezapomeňte, že vrchol hraniční hory Kremenec leží na styku Slovenska, Polska a Ukrajiny a je nejvýchodnějším bodem Slovenska. Jinými slovy: začíná tu každičký nový slovenský den – svítá tu např. o plnou půlhodinku dříve než v Bratislavě.

Obrazek

Trojhraniční obelisk

Obrazek

Hranice Polska a Ukrajiny

Obrazek

Cestu lemují louky plné hořců

Když si dobře prostudujete mapu, jistě vám neunikne, že jen pár desítek metrů od vrcholu je studánka - mimochodem s vynikající pitnou vodou. Který z vrcholů vám nabídne takové občerstvení? Z vrcholu můžeme pokračovat hřebenovkou na západ po slovensko-polské hranici na Rabiu skalu.

Obrazek

Cesta po hřebeni

Obrazek

Po celou dobu nás provázejí hraniční kameny

Obrazek

Křižovatka cest

Na této křižovatce cest jsme odbočili doleva směrem do údolí zpět do Nové Sedlice. Zatím jsme věděli, že cesta bude asi poměrně prudce klesat. Zpočátku to nevypadalo tak zle, ale nikomu tuto cestu nedoporučuji. Asi dvouhodinové prudké klesání po zelené turistické značce si vybralo svou daň. Kolena si  vytrpěla své!

Před Novou Sedlicí, vedle řídce frekventované silnice, jsme minuli veřejné tábořiště. Louku lemovanou z jedné strany zmíněnou účelovou komunikací a z druhé strany křovinami porostlým břehem potoka. Určitě se tu dá docela dobře přespat.

Obrazek

 Veřejné tábořiště

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Dik za clanek

(Michal, 14. 2. 2012 21:52)

Pekny clanek, taky jsem tam byl: http://www.poloniny.cz/pochod-nova-sedlica-dukla/

Vzpomínka

(Jóra, 9. 11. 2008 18:57)

Tak hned jsem si tímto připomněl náš parádní vandr v r. 1981 a vstřebal další novodobé skutečnosti. Jinak o té včelařské bábě jsem právě nedávno četl a ještě jsem zjistil, že pod Rabiu skalu vedla úzkokolejka, takže jsem informaci o tom ihned umístil na Bukovské vrchy. Je to pěkné a Vihorlat také. Jóra.